Demokracie, to je systém, procedury a pravidla, kterými je třeba se řídit a s jejich pomocí zvládat všechny naše problémy a konflikty. Demokracie nám negarantuje výsledek, ale cestu. Pokud bychom znali výsledek předem, nemuseli jsme před 23 lety zvonit klíči. Na této cestě však musíme dodržovat jistá pravidla, neboť jak napsal Josef Čapek:
„Demokracie, není-li kázní, se zbortí a rozplyne. Svoboda mezi lidmi není k tomu, aby atomizovala, nýbrž spojovala.“
Je příliš brzy na to, aby se vše, co jsme s takovým úsilím přes 20 let budovali, zbortilo a společnost se nám atomizovala. Přesto jsme této skutečnosti blíže, než si myslíme. Dosáhnout v demokracii spokojenosti všech je nemožné. V diktatuře toho dosáhnout lze, tedy alespoň navenek, protože úsměv mají nařízeni všichni. Krása demokracie pak spočívá právě v její nedokonalosti.
Demokracie není bezkonfliktní. Pro demokracii není nic typičtějšího, než různorodost zájmů a odlišnost vizí, jak dosáhnout onoho kýženého blaženého výsledku. Pokud si své názory nechceme prosadit s flintou v ruce či se bezmyšlenkovitě řídit nařízeními nejvyššího, jsou to pak právě demokraticky nastavené procesy a pravidla, která nám pomohou naše různorodé zájmy a vize prosazovat. Pravidla nemusí být vždy nastavena bezchybně či fungovat plynule a v České republice o tom víme své. Ale opravdu chceme brát do rukou flintu či někoho slepě následovat?
Za uplynulá léta jsme spolu s naší demokracií vyrostli i my všichni. Nerezignujeme na pravidla, jakkoli nedokonalá. Nerezignujme na slušnost. Bez výchovy a kázně demokracie nemůže a nebude prosperovat.