Výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti by se měly zvýšit

Podle posledních údajů Úřadu práce ČR bylo ke konci února 2013 bez práce 593 683 lidí, což je o 7 874 více než na konci ledna. Oproti loňskému roku tak přibylo 51 998 nezaměstnaných a podíl nezaměstnanosti dosáhl 8,1%. Podíl výdajů na tzv. aktivní politiku zaměstnanosti k HDP je u nás přitom hluboce pod evropským průměrem.

Zatímco ve většině zemí EU se pohybuje okolo 1 %, v ČR se tento podíl pohybuje pouze kolem 0,1 % hrubého domácího produktu. To je vzhledem k rostoucí míře nezaměstnanosti žalostně málo. Aktivní politiku zaměstnanosti, tedy v podstatě soubor opatření, která pomohou zajistit maximální možnou úroveň zaměstnanosti, přitom právě nyní potřebujeme více než kdy jindy.

Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo v poslední době plné ruce práce s řádným vyplácením sociálních dávek. Postarat se o nezaměstnané a potřebné je ale ze strany státu samozřejmý úkol, rostoucí nezaměstnanosti ale pasivní podpora těchto lidí nezabrání. Ministerstvo by proto mělo především hledat cesty, jak aktivní podporu zaměstnanosti upřednostnit před tou pasivní. Což se mu bohužel doposud nedařilo. 

Aby se trh práce po měsících stagnace opět rozhýbal, bude třeba klást větší důraz především na kvalitní systém vzdělávání a rekvalifikaci zaměstnanců. Rezort práce a sociálních věcí musí soustředit pozornost na cílenou podporu udržení pracovních míst a zvýšení motivace a dovedností uchazečů na trhu práce. Mezi skupiny nejvíce ohrožené nezaměstnaností a tedy cílové skupiny, kterých by se opatření přijímaná MPSV měla týkat především, jsou mladí lidé, lidé v předdůchodovém věku a dlouhodobě nezaměstnaní. 

Jako jednu z hlavních příčin selhávající politiky zaměstnanosti považuji ale nejen samotnou nečinnost rezortu, respektive Úřadu práce, ale i nedostatečnou výši finančních prostředků jdoucí na její podporu. Ta je financována ze státního rozpočtu, prostředky na ni vynaložené proto odrážejí současný stav našich veřejných financí. Prostředků se jednoduše nedostává. K větší podpoře APZ mělo dojít zejména v roce 2008 v době nástupu krize, bohužel se tak nestalo. 

Změnit se musí také přístup jednotlivých úřadů práce, které by měly být ve své roli mnohem aktivnější. Jsem přesvědčen, že nástrojů aktivní politiky máme dostatek, problém je, že je ne vždy dostatečně a aktivně využíváme. V neposlední řadě musejí být prostředky určené na aktivní politiku zaměstnanosti efektivně a do posledního halíře čerpány.