Vzájemný Česko-německý respekt

Nedávno uplynulo již 20 let od podpisu smlouvy o dobrém sousedství mezi Českou republikou a Německem. V novodobé historii nebyly vztahy mezi Českou republikou a SRN, nikdy na tak vysoké úrovni jako jsou dnes. Právě podepsání smlouvy o dobrém sousedství se v roce 1992 stalo předpokladem rozvoje česko-německých vztahů. Prohlubování vzájemných vztahů by nebylo možné bez odpovědnosti a respektu na obou stranách. Odpovědnost a respekt byly ve vzájemných vztazích potřeba v minulosti, jsou potřeba v současnosti a budou i v budoucnosti.

K vybudování dlouhodobého dobrého sousedství a sblížení dvou národů nestačí nařízení z nejvyšších zahraničně-politických kruhů. Dobré sousedství je třeba budovat pravidelným setkáváním občanů, přiblížením kulturních rozdílů či řešením sdílených problémů. Je to právě kvalita vztahů občanů obou zemí, která je základem dobrého sousedství a dlouhodobé spolupráce. Kvalitní vztahy s Německem jsou pak důležité nejen z ekonomických či strategických důvodů, ale především z důvodů evropských. Vždyť stabilní a konkurenceschopná Evropa je naším společným zájmem.

Již víme, že Evropa je jen jedna a je nedělitelná. Rozdělení na východ a západ jsme úspěšně překonali. Nyní Evropě vlivem finanční a dluhové krize hrozí rozdělení na sever a jih. Rozpočtová politika některých států EU se tak musí změnit. V tomto ohledu podporuje Česká republika kroky Německa směřující ke stabilizaci zemí eurozóny a záchraně eura v podobě vzniku fiskálního paktu. Sama však v současnosti jako nečlen eurozóny zvolila možnost nepřipojit svůj podpis k narychlo připravenému fiskálnímu paktu. A pávě zde je potřeba respektu. Česká republika se nechová evropsky neodpovědně. Pouze se obezřetně za současné situace staví k dalšímu prohlubování politické integrace EU.

Německo jako ekonomicky nejsilnější evropský stát přirozeně sehrává podstatnou úlohu v rámci dalšího vývoje EU. Významné tak bylo i další rozhodnutí, které Německo před rokem učinilo. Německo se po fukušimské katastrofě rozhodlo vzdát se jádra a vydat se cestou obnovitelných zdrojů energie. Česká republika takovýto postoj nezaujala. Naopak preferuje zachování jaderné energie jako důležité součástí energetického mixu. Budoucnost energetiky vidí Česko a Německo odlišně. Při respektování rozhodnutí svého souseda jako suverénní jednotky se však v rámci narušení vzájemných vztahů není čeho obávat.

Smlouva o dobrém sousedství se před 20 lety stala dobrým základem pro další vývoj česko-německých vztahů. Historické křivdy a strach byly ponechány minulosti. A se vzájemným ohledem se přistoupilo k budování společné evropské budoucnosti.